Síťová vrstva
Stejně jako linková vrstva, i ta síťová se stará o komunikaci s okolím. Rozdíl je v měřítku použití. Jako síťovou vrstvu používáme protokol IP (Internet Protocol). Pro nás jsou nejdůležitějšími hodnotami zdrojová a cílová IP adresa. Ty potřebujeme pro samotné routování. Hlavička IP protokolu obsahuje řadu dalších věcí, kde krom délky a tzv. flagů najdeme informace o fragmentaci. IP vrstva komunikuje pomocí tzv. datagramů neboli paketů.
Pokud paket cestuje napříč světem, může se stát, že v jednom místě jeden router musí paket rozdělit na dva či více. IP pakety mohou nabírat velikost až 65535 bajtů. Linkové rámce jsou ale často omezeny na přibližně 1500 bytů. To znamená, že pakety větší než tyto rámce se musí do jednotlivých rámců rozdělit nebo fragmentovat. Pokud tak router musí učinit, další router na cestě už posílá pakety rozdělené. Všechny pakety si nakonec složí sám příjemce.
Je nutné podotknout, že IP vrstva nezaručuje nic - ani úspěch doručení, ani to, že se paket třeba naroutuje někam, odkud se už nikdy nedostane. Může nastat i případ, kdy paket krouží po síti a nenachází cíle. Oběhne párkrát planetu, ale nikdo ho nedoručí tam, kam patří. V takové případě nastupuje další hodnota v hlavičce, které říkáme TTL. Po průchodu paketu routerem se TTL, které bývá nastaveno na různé hodnoty systém od systému, zmenší o jedničku. Pokud se na některém z routerů paket dostane s TTL na hodnotu nula, router ho zahodí.
Koho zajímá IP protokol více, může se ponořit do dokumentu RFC 791, které má pouhých 45 stran a vysvětluje o IP protokolu prakticky vše.
