Pracovní vzdálenost

Z Wiki UnArt Slavičín
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Existuje mnoho různých Wi-Fi zařízení, jejichž funkční rádius se různí v závislosti na použité technologii a anténě. Na volném prostranství tak lze připojit dvě zařízení na vzdálenost 350–1000 m za předpokladu, že použijete kvalitní externí antény. V budovách se maximální dosah prudce snižuje, a to na pouhých 30–100 m v závislosti na použitém stavebním materiálu. Největší překážkou všeobecně jsou kovy a kámen. Pod širým nebem jsou největším nepřítelem propojení stromy nebo keře s listím. Při přímé viditelnosti vadí špatné počasí Wi-Fi přenosu minimálně, ani sebesilnější déšť kvalitu signálu znatelně neovlivní. To je výhoda Wi-Fi oproti optickým systémům přenosu dat, které jsou na nepříznivé povětrnostní podmínky, ať už mlhu či déšť, všeobecně náchylnější.

Nepřítel spojení

Nepříjemným odpůrcem propojení Wi-Fi je však kombinace vody a listů. Mokré listy vytvářejí kompaktní vodní stěnu, která je, na rozdíl od deště tvořeného samostatnými kapkami, pro vlny v pásmu 2.4 GHz neprostupná. Tato vrstva mění elektromagnetické záření na tepelnou energii. Pokud tedy budete chtít nainstalovat Wi-Fi spojení v zimě a n trase připojení porostou stromy, musíte počítat s tím, že kvalita spojení se může v létě výrazně zhoršit.

Reálně dosahované přenosové rychlosti

Právě vinou rušení signálu ať už přirozenými nebo umělými překážkami (zástavbou, stromy či jiným rušením) se rapidně snižuje nejen dosah, ale také kvalita a následně i rychlost signálu. Rychlost signálu totiž neklesá plynule, ale skokově po několika krocích. Za ideálních podmínek je modulační rychlost 11Mb/s. Potom se snižuje na 5,5 Mb/s a dále na 1Mb/s. Rychlost přenosu klesne automaticky při zhoršené kvalitě signálu, protože nižší rychlostí se Wi-Fi zařízení snaží zvýšit kvalitu přenosu. Jakmile se podaří dosáhnout vyšší kvality přenosu, karty se opět snaží dosáhnout přenosu na vyšší rychlosti. Tento automatický mechanismus se nazývá ARS (Automatic Rate Selection).

Výše uvedené hodnoty se však týkají „modulační rychlosti“ – tedy ideální teoretické rychlosti bez jakýchkoli kolizí a rušení. Skutečná datová propustnost se pohybuje v závislosti na aktuálních podmínkách a dosahuje přibližně hodnot mezi 30 až 75 % modulační rychlosti. Pokud s jedním zařízením komunikuje současně více stanic, děli se spolu o přenosový kanál a maximální rychlost přenosu se pak rozděluje mezi ně. Opět tak dochází k dalšímu zpomalení.