IP adresa: Porovnání verzí

Z Wiki UnArt Slavičín
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 6. 1. 2009, 09:55

Adresa používaná v protokolu IPv4 je normální 32 bitů dlouhé číslo, z pohledu sítí rozdělené na dvě poloviny. Levá polovina označuje síť a pravá jednotlivé stroje resp. jejich rozhraní. Bity v obou polovinách mohou být v různém poměru. Dříve byly adresy rozdělené podle tříd, což velmi ztěžovalo jejich efektivní rozdělení. S docházejícími adresami se začaly adresy rozdělovat podle bitů. Počet bitů patřících síti je uveden za lomítkem při zápisu adresy nebo se dá také zapsat jako maska podsítě. Na pochopení je dobré vyzkoušet si program whatmask, který ukáže, kolik použitelných adres najdeme v jednotlivých sítích.


Nejdříve příklad:

cx@godie ~ $ whatmask 192.168.1.2/27


  • TCP/IP NETWORK INFORMATION

  • IP Entered = ..................: 192.168.1.2
  • CIDR = ........................: /27
  • Netmask = .....................: 255.255.255.224
  • Netmask (hex) = ...............: 0xffffffe0
  • Wildcard Bits = ...............: 0.0.0.31

  • Network Address = .............: 192.168.1.0
  • Broadcast Address = ...........: 192.168.1.31
  • Usable IP Addresses = .........: 30
  • First Usable IP Address = .....: 192.168.1.1
  • Last Usable IP Address = ......: 192.168.1.30

V příkladu máme adresu 192.168.1.2 prvních 27 bitů označuje síť. To označuje rozsah třiceti dvou adres, z nichž 30 můžeme použít pro zařízení. První adresa je adresa sítě a žádnému zařízení se nepřiděluje. Poslední adresa je broadcast (pokud na tuto adresu pošleme paket, dojde do všech zařízení v lokálním segmentu sítě). Broadcast se také nepoužívá jako adresa pro zařízení. V příkladu je také napsána maska podsítě 255.255.255.224, která se vypočítá jako 255.255.255.255 mínus počet dostupných adres včetně broadcastu a adresy sítě.

Díky rozdělení sítí (resp. jejich segmentů) po jednotlivých bitech se může mnohem efektivněji rozdělovat potřebný rozsah adres, aniž by muselo existovat pravidlo pro každou adresu.

Pokud jsme dřív zažádali o adresy, tak jsme mohli požádat o jednu z tzv. tříd. Třídy se označovaly:

  • A 0-127 /8
  • B 128-192 /16
  • C 192-223 /24
  • D 224-239 multicast
  • E 240-255 rezerva

Například třída A obsahuje 256^3 adres a dostává ji jen několik vyvolených. U třídy to je 256^2 adres a třída C 256 adres. Dnes je rozdělování adresního prostoru podle tříd minulostí, takže nemá smysl se s ním dál zabývat.

K adresám bychom měli vědět také to, že existují rozsahy, které by se nikdy neměli objevit v Internetu, ale pouze v lokálních sítích. Takové adresy používáme na lokálních sítí za NATem. Pro lokální použití jsou určeny tyto rozsahy:

  • 10.0.0.0/8
  • 172.16.0.0/12
  • 192.168.0.0/16


Správný router by měl pakety s těmito adresami v Internetu zahodit, ať už se tam dostaly jakkoli.