IPv4 vs. IPv6

Z Wiki UnArt Slavičín
Verze z 6. 1. 2009, 09:47, kterou vytvořil Chovmar (diskuse | příspěvky) (Nová stránka: V dobách, kdy sítě byly pouze doménou univerzit, se nepočítalo s takovým masovým rozšířením sítí po světě, které dnes známe pod jedním slovem Internet. Čtyři mil...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

V dobách, kdy sítě byly pouze doménou univerzit, se nepočítalo s takovým masovým rozšířením sítí po světě, které dnes známe pod jedním slovem Internet. Čtyři miliardy adres tenkrát stačilo a formát IP adres byl stavěný tak, aby se dobře pamatoval, četl i routoval. Tenkrát nebyl problém získat pro svůj projekt několik tisíc IP adres. Dnes, kdy je Internet v každé domácnosti, jsou IP adresy nedostatkovým zbožím. Berličky v podobě NATu a dělení sítí po jednotlivých bitech už přestávají stačit a dostává se na řadu IP verze 6, které řeší prakticky všechny dnešní požadavky včetně rozsahu IP adres. Stačilo adresu zvětšit pouze čtyřikrát.

IPv6 toho přináší mnohem více a zatímco IPv4 opravdu „jen odesílá data“, šestková verze řeší problém s mobilními zařízeními, autokonfiguraci sítě a v neposlední řadě také bezpečnost sítě. Adresy se na první pohled hůře pamatují.

Podle původní myšlenky Internetu má mít každý jeho uživatel jednu veřejnou IP adresu. Tím se zajistí rovnost uživatelů na síti. Každý může komunikovat s každým. V polovině devadesátých let přestala končit legrace a nastal poprvé problém s nedostatkem adres. Přišel NAT a ten až dodnes řeší všechny problémy. Takovéto řešení však není věčné a i když se na některých místech snaží neutralitu sítě dodržovat (například jsem našel projektor na ČVUT s veřejnou IP adresou), v mnoha oblastech je to nemožné. Díky IPv6 by jsme se mohli dočkat doby, kdy poslat fotografie z dovolené sousedovi, který má jiného poskytovatele připojení, nemusí být až takový problém a nebudeme muset platit za služby, které nám to umožní.

Mobilní zařízení se pohybují mimo domácí síť po různých dalších sítích. Díky IPv6 si bude toto zařízení moci držet svoji adresu, ať již bude kdekoli, a díky domácímu routeru bude s touto adresou dosažitelné prakticky všude.

Ač toho IPv6 přináší hodně a i rozsah adres je dostatečná výhoda oproti starému řešení, jeho rozšíření se ještě nějaký ten rok nedočkáme. IPv4 adresy nejsou nezbytností pro uživatele, což je největší překážka v rozšíření. Ač už patnáct let slýcháme, že IPv4 adresy za dva roky dojdou a nestalo se tak, jsme si jisti, že se to jednou stane. Existují sítě, kde se s IPv6 již počítá (CESNET) a je tam plně funkční. Bohužel ani subjekty připojené právě do CESNETu se o IPv6 nestarají. Rozšíření brání i obrovská hromada hardware do domácností, které se přes nové adresování nepřenese a jeho webové rozhraní je omezené pouze na IPv4.

Necháme se překvapit, jak tento boj dopadne a zatím můžeme uzavírat sázky na den, kdy adresy opravdu dojdou.